Dav zvaný Česko – většina a průměrný člověk

Poznávání chyb je vždy počátkem hledání lepší cesty. Ta má však význam jen po dobu našeho života. Dobrou zprávou je, že začínáme zjišťovat, že ani plný pytel peněz, nedokáže nahradit špetku rozumu!

Složitost života, a zejména toho lidského, nám, více či méně, napovídá a poodhaluje mnoho tajemných skutečností, které do dnešních dnů neumíme řešit a jsou pro nás záhadou! Všeobecný rozhled průměrného člověka, většině lidí stačí na to, aby v současné společnosti žil, uspokojoval své potřeby a tužby. Lidí, jakoby nijak nezajímalo jiné poslání, které by mohlo být pro ně důležitější, než současný stav míry jejich spokojenosti (nebo také skrytého strachu o to, aby nebylo hůř).

      V dřívějších dobách byl člověk nucen, fyzicky bránit sebe a rodinu, dnes, ani tento pohled není pro lidí důležitý. Kdo by si však myslel, že doménou moderního člověka je myšlení a souboj v duševní rovině, mýlil by se také. (Poučení z historie nám ukazuje, že obě roviny obrany musí být v rovnováze. Jen těžce budeme bytostem, které jsou na nejnižší úrovni lidského druhu, vysvětlovat, že jejich počínání ubližuje všem ostatním. Ze zkušeností víme, že se nám vysmějí a vzhledem k svému charakteru, ani na jiné, než fyzické varování neslyší.Tato skutečnost má platnost také opačně: Nositelé uvedeného charakteru vycházejí ze svého vnímání světa, které jim vytváří přesvědčení, jenž je součásti našeho sebevědomí a říká, že jsme stejní, jako ostatní a dokážeme minimálně všechno stejně a lépe. Jejich rozhodnutí je pak v tomto důsledku ovlivněno názorem, že i ostatní potřebují fyzický nátlak a další způsoby represe.)

      Nejdůležitějším prvkem ve společnosti je u nás„většina“ a „průměrný člověk“, který se snaží od ostatních nijak výrazně neodlišovat (V opačném případě by upadl v očích ostatních v nelibost!). U nás navíc, více než kde jinde, se od padesátých let trestá úspěch a netolerance k nedokonalým, ale snaživým ve směru a k prospěchu těch, kteří jsou u moci. (V článcích iDNES se ujal název pro takového nedokonalého člověka  – užitečný idiot.) A tak se naplňuje současný stav umělého společenského obrazu, kde se stále zřetelněji profiluje – očekávaný model většinového moderního člověka u nás v Česku, jako primitiva, toužícího po penězích a konzumním způsobu života !

      Zdálo by se, že vzrůstající počet absolventů škol, zejména s titulem, nám dá záruku zlepšení situace, ale bohužel, ani tento záměr se nám nedaří dotáhnout do potřebného úspěšného stavu. Absurditou je, že nakonec i zvyšování vzdělanosti u nás se stává krokem - společností škodícím !!! 

(Jakoby se, tak, jako v množství ostatních našich činností, objevili i zde nějací záškodníci, kteří do bohulibých záměrů, přimíchají vždy schválně kocourkovské nápady, které se záhy ukážou jako nejhloupější.)

      Po léta živené idee a ideály ve společnosti najednou se staly špatnými a ty, které byly považovány za nebezpečné a nemorální, vůdcové začali chválit a zákonně upřednostňovat. Část společnosti (většinou s větší sugestibilitou), skoro okamžitě začala jednat. Část se přidala s menším zpožděním a další část se s tím nemůže vyrovnat do dnešních dnů.

      Do charakteristiky Čechů patří, mimo známé negativní vlastnosti viděné světem, také uplatňování filosofie „buď a nebo“. Tak, jak to zrovna vyhovuje vůdcům. (Vlastnost davu)

Například:

• Buďto bude u nás všechno ve vlastnictví státu nebo všechno soukromé!
• Nebo, buďto něco plně odmítáme nebo s tím bez výhrady sympatizujeme!
• Buďto někoho ve všem kritizujeme, nebo bezmyšlenkovitě přejímáme jeho

                        zvyklostí!

      Ale jen potud, když to vyhovuje vůdcům. (Jsou lidé, kteří k tomu dodávají, že uplatnění takových zvyklostí v krajině, kde vznikly, jsou také doprovázené tradicemi, například použitím střelných zbraní při domáhání spravedlnosti, což přenášeči takových novot směrem k nám, neberou v úvahu. A také se tváří neznale při námitce, jak by tam asi skončil nejeden takový „dnešní český dobrodruh“, přenášející bezpráví na spoluobčany.)

      Uvedený stav, při podpoře, vznikající společenskými pravidly u nás, naplňuje podstatu davu. Najednou dav všechno přijímá a najednou všechno odmítá!

      Ideje, vytvářející podstatu iluze, nesnesou logickou diskuzi a odpor, a sugesce, které na lidí působí, opanují zcela jejich mysl a mají snahu přetvořit se ihned ve skutky.   (Vlastnost davu)

      Většinu věcí již máme za sebou, ale nevíme jak dlouho je budeme muset opakovat! Naše zkušenosti jasně ukazují „kotrmelce“ bez rozumové úvahy, které jsou tolik příznačné davu. Viděli jsme prudké a výstřední city lidí, kteří se před očima měnili:

• Svoje antipatie najednou přeměnili v sympatie a někteří rychle přešli ke zbožňování.
• A tam, kde ještě včera s uctivostí prokazovali náklonnost, tam dnes ukazují své antipatie, které sotvaže vznikly, přetvářejí v nenávist.

      Nemůžeme se divit, že se mnozí za svůj národ stydí a nechtějí s takovými lidmi se ani potkávat. Omluvou je pro všechny nezkušenost a psychický stav v davu, kterému propadli. Dnes již mnozí občané u nás, po svých vlastních zkušenostech, procitli z davové agonie, což je příznivý prvek směřující ke změnám, které musí nastát, aby se u nás znovu do popředí dostali odborníci a rozumní lidé!

      Mnozí zřetelně cítí, že je potřeba nejen upozorňovat jmenovitě na rozpory v činech a morálních pokleslostech, ale také hledat podstatu a příčiny dnešního stavu. Zjištění, na základě objektivních studií, by mělo být ve srozumitelné řeči předkládáno veřejnosti tak, aby většina měla možnost převzít zkušenosti a získávat své vlastní. Styl, na který mnozí byli zvyklí: „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá!“, nám není k ničemu! Naopak, důležitým se stává, včasné zpochybnění hloupostí a postoj ke konkrétním autoritám. Vidíme, že množství důležitých zpráv, které by měla veřejnost vědět jsou utajované nebo pro veřejnost účelově zpracované.

***

      Společnost má však možnost působit, pro nás také prospěšně, a odrážet naše lidské zdokonalování. Zkušenost a poznání se pak přenáší na další generace a tvoří základní faktory postupujícího zlepšování kvality vykonávaných služeb, například získáváním nových poznatků a jejich zaváděním do praxe,  včetně vylepšováním technologie a využitím dokonalejší mechanizace a přístrojů. Těmto lidem, kteří se o to snaží, říkáme – odborníci! Toto slovo nemají rádi ti, kterým se nedaří docílit takového označení, přesto, že se o to převelice snaží. Je to totiž kvalifikace, kterou nelze získat množstvím peněz, absolvováním vzdělání nebo praxe v započítatelném období!

      Kromě schopností od Pána Boha a vyzrálosti duše, musí člověk (ve většině oborů) zpravidla projít, alespoň desetiletou, intenzivně vykonávanou, odbornou činností, což je zkušenost nejen našinců, ale také lidí tzv. „ve světě“! Takový odborník pak může, nejen úspěšně tvořit a pokračovat v započatém díle, ale zároveň i učit a předávat své dovednosti a poznatky dál novým generacím. (Ať děláme, co děláme, tuto historicky známou skutečnost se nikomu zatím nepodařilo vyvrátit. Možná se to podaří jen Čechům, kteří mají dnes dokonce novou možnost, posunout dětem plnoletost na 16 let, aby mohly v některém z oborů podnikat. Možná také, že už od šestnácti budou moci i do parlamentu. Kdo ví?)

      Obcházením těchto ověřených zásad trvale po několik let, vytváříme prostor pro zkušené a sebevědomé samouky a nedouky, kteří tím, že dělají něco blbě a učí další učedníky blbě, zanechávají dílo, které nakonec i ten poslední člověk z posledních (s laickým přístupem) pozná, že  není dobré, a že se děje něco špatně! (Nakonec, pamatujeme si slova politiků a jmenovaných ministrů, zejména z devadesátých let 20.století, jenž omlouvaly „kopance“:“Lidí, omluvte nás, my se teprve učíme!“ Později to, že absolvent školy se ve funkci ministra musí učit, začalo být normální a logické. Dokonce někteří politikové považovali výkon své funkce, jako příležitost pro studia při zaměstnání, aby si doplnili vzdělání k výkonu své funkce. Zcela se vytratil názor, že ve vrcholné funkci by měl být člověk zralý, odborně vzdělaný s odborným věděním a zkušený.

V současné době proniká do „názorového guláše“ ještě další, dlouhodobě vyzkoušený a ověřený názor z komunistických let, který otvíral vždy cestu k funkci lidem, jenž měli pro její výkon pouze politické předpoklady.

Totiž názor, že ministr (v minulosti i ředitel apod.) nemusí být nutně odborník! Za starého režimu k tomu vtipálkové dodávali: „Hlavně, že se máme rádi!“ a ze stranických schůzi bylo slyšet: „V jednotě je síla, soudruzi. Čest vaší práci!“)

      Vidíme zde znovu jasně, jak se naplňují poznané skutečnosti z psychologie davu, známé více než sto let. (Gustave le Bon: Psychologie  davu (r.1895)) A  navíc zjišťujeme, že pro mnohé lidí je přijatelnější v rámci jednoduššího myšlení a nenáročnosti vlastního rozhodování, přiklonit se k líbivým idejím například:

„sladkého“nabytí finančních prostředků, bez toho, abych se musel člověk odborně učit a zdokonalovat.   (Vlastnost davu)

      To však nikdy neumožní systém v jakékoliv odbornosti, spravovaný na všech úrovních organizační struktury, odborníky – z n a l c i  !

      Proto v této nové době bylo zřejmě jednodušší a pohodlnější, umožnit činnost davu, vedeného vůdcem, který dokáže vykreslovat pohodlný a krásný obraz, plný reality získávání peněz a dalších výdobytků současné doby. (Slyšíme úvahy adeptů, kteří zřejmě hodlají podlehnout iluzím takového davu, nebo roznášejí nákazu přesvědčení: „Co na tom, že se působení odborníků omezí nebo zcela zastaví? To přece nebudeme řešit! Důležité je naplnění naších vizí a hlavně peněženek! A ono to funguje – funguje – funguje!“)

      Dnes shledáváme, že se naplňují i ostatní důsledky psychického působeni davu, včetně nerespektování zkušeností předchozích generací.

      Největší selhání, bohužel, zjišťujeme mezigeneračně. Zkušeností, nabyté jednou generací, bývají přehlíženy a tudíž zůstávají bez užitku pro následující generaci. (Inu, někteří adepti, zvláště některých poznání, si musí nejdříve „nabit hubu“!)

      Ponaučení pro nás: V každé době se musí některé chyby a nabyté zkušenosti, bohužel, zopakovat, aby nakonec byl omyl pevně zakořeněn a přijat většinou společností! (Vlastnost davu)

      Na zmanipulovaný dav, nelze působit logickými úvahami, protože jeho členové jsou schopni v tomto stavu pochopit pouze jen hrubé asociace ideí. Nezbývá než čekat až členové davu nabudou zkušenosti, které vyvrátí jejich nabyté iluze!

   A tak se vytratili a vytrácejí z naších řad odborníci, a snaživější diletanti poznávají znovu to, co již dřívější mistři oboru dávno znali!

Byli jsme mnohem dál!!!

***

      To, co však opravdu ve skutečnosti funguje je pohodlnost lidí, nechuť používat svůj vlastní rozum a učit se myslet. A to na všech společenských úrovních!   (Vlastnost davu)

      Přesto, že člověku je dána schopnost vnímání a myšlení, většina lidí, vyhledává prostředí, kde by nemusela příliš přemýšlet a je schopná snížit se k pohodlnému primitivnímu jednání. Proto mnozí lidé sledují například media, které jim vyrábějí mínění, fráze a postoje ke společenským událostem, včetně jejich výběru a vytváření umělého obrazu společnosti. To vše nahrává manipulátorům a urychluje působení davu.

      Dav nemá rád učené projevy, náročné na uvažování.

      Důkazem jsou například řečníci, kteří ke svému velikému překvapení, sklidili velký neúspěch, když se pokoušeli dav přesvědčit stejným způsobem, který oni sami vyžadovali při přesvědčování sebe. Totiž, na základě svého logického myšlení byli zvyklí, nechat se přesvědčit jen soustředěným sledem úvah. Neuvědomili si však, že davy nejsou schopny takové projevy pojmout.

       Pro další důkaz nemusíme chodit daleko. Někteří (a není jich málo) čtenáři a autoři blogů iDNES, hledají čtení krátkých článků, nenáročných na myšlení a pokud možno s již vyrobeným míněním, které pak srovnávají s iluzemi, kterým propadli, možná právě proto, že nemají svoje vlastní zkušenosti a zkušenosti starších se chystají z principu napadat, v uměle vytvořeném obraze, údajné moderní doby. (Výklad pojmu „moderní doba“ je neměnný pro každé období, kdy dospívá nová generace, která má vždy pocit, že přichází s něčím originálním. V podstatě však to končí vystřízlivěním a konstatováním: „To už tady jednou bylo.“). Málokdo z nich si přizná, že podlehl působení davu a ihned reaguje činy, například emocionálním vstupem do diskuze nebo jinak.

      Rozumové úvahy nejsou přitažlivé, protože většina lidí, prostě k takové dokonalosti zatím nedospěla, nebo lépe řečeno nevyzrála! A nebylo tomu jinak ani v minulosti. Stačí si uvědomit, jak náboženské předsudky, příčící se logice, udržely se po dlouhá staletí. Přesto, že například středověk měl mnoho osvícených mužů, nenašel se ani jeden, jemuž by rozumová úvaha ukázala nesmyslnost tehdejších předsudků a byť jen slabě zapochyboval o obvinění z působení ďábla či nutnosti upalování čarodějnic. V tomto směru jsme stejní i dnes!!!

      Rozum není silnou stránkou lidské  v ě t š i n y  a proto také k ovládnutí společnosti stačí jeden z nich, se stejně jednoduchými a nenáročnými představami.   (Vlastnost davu)

      Radost ze života se pro mnohé stává, tím nejzajímavějším smyslem a všechno ostatní je nepodstatné. A tak i dnes, jako například ve starém Římě, nejoblíbenější činnosti většiny lidí je nenáročná zábava a uspokojování svých základních potřeb, včetně pudů. Na takovouto úroveň jsou schopní klesnout z jakékoliv společenské pozice v domnění, že si dopřávají odreagování, nejen od fyzického, ale také od rozumového vypětí.

Bylo však nějaké?

Není to jen zástěrka pro příjemné pokračování zvyklostí primitivních bytostí, které je v nás někde zakódováno?

Odpovědět si musí každý sám!    (Nejedná se o vlastnost davu!)

***